Každé stěhování do nové země sebou přináší několik fází, a i když to odmítáme, stejně přijdou. Po „líbánkách“, kdy se nám vše zdá nové, úžasné a člověk si užívá jako na dovolené, přichází fáze kulturního šoku. Z pádu se každý víceméně zdrchá a začne si hledat způsob, jak zapadnout, jak se s celou situací smířit. A po několika „dole a nahoře“ nakonec akceptuje jiný styl života a je schopný zapadnout. Na orientaci ve Virginie nás na kulturní šok velmi připravovali.
Myslím, že základní problém je, že lidé se snaží Američany házet do jednoho pytle. Jenomže co člověk, to unikát, a Amerika je napříč neuvěřitelně odlišná. A jak jsem zjistila, málokde najdete Američana ve státě, kde se také narodil. Stěhují se za studiem, stěhují se za prací, za partnery. Z těch, co jsem já poznala, žil každý alespoň ve dvou různých státech, a je tedy směšné očekávat, že opravdu budou mít nějaké stereotypy. Ano, možná se více usmívají a nestěžují si, a mají lepší služby, ale jsou tak prostě vychovaní (a když víte, jak na ně, klidně vám člověk z T-mobilu vypere i špinavé prádlo). O to více jsou nedůvěřiví a drží si od lidí odstup. Věřím, že i když jsem potkala jen takové, kteří se mně snažili pomoci, jsou tady i tací, kteří se mračí a dají vám najevo, že je otravujete.
Američani nejsou tlustí. Ne všichni. A také nejsou všichni jako z Hollywoodu. Jsou to prostě normální lidé. Mají tu spoustu zdravého jídla, mají tady tělocvičny, běhají, cvičí jógu a starají se o své mentální i fyzické zdraví. Je pravda, že ovoce je zde drahé a snad nejdražší je tady voda. Ale Kaliforňané neváhají v sobotu dopoledne zaplavit Trader Joe´s a Whole Foods, kde se prodává zdravé a organic jídlo. Dobrá, uznávám, je to Kalifornie. Stát, kde polonazí kulturisté s potem lesknoucí se hrudí pobíhájí ulicemi a štíhlé a očividně pružné ženy vytváří prapodivné jógové pozice přímo na pláži, ale právě proto nelze v USA generalizovat. Co, slyším něco jako „zajeď si do Texasu“? To je jako bych vám doporučila zajet si do Británie 🙂
Američani jsou zvyklí vést „small talk“. Zdraví, ptají se, jak se máte (i když je většinou odpověď nezajímá a ani ji nečekají) a vždy je potěší, když se zeptáte vy jich. Vždycky si chtějí povídat ve výtahu (takže pokud se chcete rozhovorům vyhnout, doporučuji schodiště). Jsou otevření, když je něco zajímá, prostě přijdou a zeptají se. Přitom jsou puritánští, těžko chápou ironii, ale smysl pro humor mají a není proč se jich bát či si je idealizovat. Hlavně jsou velmi tolerantní, co se angličtiny týče. Nejjednodušší je požádat, aby mluvili pomalu a zřetelně. Neurazí se, jsou na to zvyklí. Neodsoudí vás, jak si mnozí lidé myslí. Američani si drží odstup a nemají rádi, když jim někdo jejich soukromí narušuje. Ale čemu se divit, když je všude sleduje Velký Bratr. V podstatě nemají žádnou pravomoc, můžou vše a přitom nic nesmí dělat. Jejich ruce jsou mnohdy svázané a v tu chvíli si člověk uvědomí, jak demokratická je ve skutečnosti Evropa. Možná nemluvíme tak nahlas, ale aspoň se nemusíme bát mluvit. A jak mi potvrdila i má hostitelská rodina ve Virginii – o politice, náboženském vyznání a intimních věcech s Američany nemluvte, dokud je dobře nepoznáte (umí se totiž pěkně rozvášnit a víte jak je to tady se zbraněmi:)).
Američani nejsou hloupí. Aspoň ne všichni. Ale kdo by kdy předpokládal, že všichni Evropané jsou inteligentní a extra vzdělaní? Zajímavé je, že i ve Virginii jsem potkala jen Američany, kteří přesně věděli, kde je ČR a všichni znali Prahu. Nebo tam už byli. Zato několik kolegů z orientace se mě zeptalo, zda je ČR vedle Ruska. Ne, není. „Ale mluvíte tam všichni rusky.“ Ne, nemluvíme. Poslední tázající se byl Afričan. Dobře, někdo namítne, že vzdělanost je tam na horší úrovni, ale nikdo neřekne, že jsou Afričani hloupí. Tento byl ve VCU jako Fulbrightův student, a předpokládá se, že je vzdělaný. Stejně i já jsem se dozvěděla např. spoustu informací o Azerbajdžánu. A to, že jsem je předtím nevěděla, přece neznamená, že jsem hloupá? Tak schválně, kdo z vás zná hlavní město Azerbajdžánu? A nešvindlovat! Ano, je tady spousta hloupích lidí, ale kde na světě ne?
Američani jsou závislí na technice. Těch pár výjimek (můj hostitel ve Virginii preferoval jako dopravní prostředek kolo a používal obyčejný telefon, zato Henk mobilní telefon nemá vůbec, jelikož nechce být otrokem elektronické komunikace). Ale jinak mají všichni MacBooky, iPady, iPhony a iPody. A když ne, mají jiné tablety a smart phony a pořád na nich visí. Něco jako předplacená SIM karta se tady vůbec nevyplatí, lepší je tarif a nejlépe, když je tam vše neomezeně. Neomezené volání, SMS i web se dají pořídit od 50 dolarů měsíčně.
Ano, Američani chodů doma v botách. Prostě se nezouvají. I když je fakt, že po celodenní chůzi v žabkách po Praze má člověk čistější boty než nohy. I tak je mi to záhadou a obvykle chodím bosky. Mít pořád zavřené nohy v botách mi přijde nehygienické.
Jídlo je drahé a Američani občas vaří. Možná proto, že ceny v restauracích jsou tak nadsazené, že by to jednoho položilo. V běžné restauraci se cena jídla pohybuje kolem 15 dolarů, méně za saláty, více za maso a člověk musí nechat 15-20% dýško. Trochu drahý polední oběd. Je však pravda, že jsou Američani mnohem více zvyklí vyrazit ven na jídlo, a to nejen při zvláštních příležitostech. A pijí víno a pivo k jídlu, i když řídí, protože je tady povolená určitá hranice promile v krvi. Začínám to docela chápat, protože bez auta se tady člověk nikam nedostane a byl by společensky odříznutý (o cenách alkoholu v restauracích se nebudu ani vyjadřovat, to by jednoho Čecha mohlo položit, kolik si účtují za třetinku toho, čemu říkají pivo).
A milují politiku. Milují svoje politiky, milují politické kampaně a mluví o tom otevřeně a rádi. Vzhledem k tomu, že jsem přijela zrovna na „zahájení volební kampaně pro rok 2012“, mohla jsem sledovat několik vystoupení zástupců demokratické strany. Bylo to zajímavé a velmi poučné. Američani mají vždy svůj názor a rádi se o něj podělí. Argumentují, hádají se, ale vždy ve vší slušnosti. Jo a mimochodem, Romney do Kalifornie ani nepřijede, protože by to nemělo prý smysl. Příliš mnoho univerzit, vzdělaných lidí a jasná prohra ve volbách, aspoň co se tohohle státu týká. Ale i tak se těším, politika v ČR mě nikdy nezajímala, ale tady to má prostě jinou atmosféru.
A za co bych je opravdu pohlavkovala na ulici je to jejich posmrkování. Ano, vím, že jsem to už zmínila vícekrát, ale to mi prostě dělá zle. Podmrkují všichni, je jedno, jak vysoce postavená osoba, prostě posmrkují od ráno do noci. Zajímalo by mě, jestli budou posmrkovat i slecinky na party:) Pisu do denicku – nutno vyzkoumat.
Kašulčin Svět 