Člověk si říká, že když navštíví tři čtyři kostely, bude ten zážitek pokaždé stejný. Alespoň tak se to mnohdy jeví v ČR, alespoň co se týče klasických římskokatolických kostelů. Zato v USA nikdy nevíte, co vás čeká. Když vám někdo nabídne, zda se nepřipojíte na nedělní mši, určitě nabídku zvažte, protože jinak přijdete o zajímavý zážitek. Po multináboženské mši na Stanfordu jsem si říkala, že mě nic jen tak nepřekvapí. Na mši reformované církve jsem už podívat také byla. Ale že mě čeká něco jako koncert v kombinaci s one man show, to jsem vážně nečekala.
Většina kostelů reformované církve jsou menší budovy, které si nepotrpí na pompéznost a staré umění. Uvnitř tedy máte pocit určitého komfortu (který podtrhnou pěkně vypolstrované lavice), kde se lidé zdraví a objímají, protože kostel zde je více než jen modlitební místnost. Vzniká zde určitá komunita lidí, která se pak schází i mimo mši za účelem různých aktivit. Když to spojíte s dávkou amerického blaženého úsměvu, máte pocit, že ani nejste v kostele.
No a když pak na pódiu rozehraje hudební nástroje celá kapela a zpěvák vám úžasným hlasem v moderním podání vysvětlí, kdo je Bůh, padáte do kolen. Abyste se mohli přidat, text běží na obrazovkách, lidé se bez skrupulí pohybují do rytmu a občas zvednou ruce k Bohu. Máte pocit, že tohle musí být nějaký film a ne reálná mše.
Kázání měl hostující pastor ze SF a díky jeho výřečnosti a super extra rychlé mluvě jsem měla pocit, že chvílemi sleduji politickou debatu. Kázání prokládal příběhy ze svého života a v tu chvíli jsem zase měla pocit, že sleduji one man comedy show.
Věkový průměr v kostele byl tak 25 let a všichni pozorně poslouchají. Přestože mluví hlavně o Mojžíšovi, tak nějak víte, jaké poselství vám chce předat.
Když se znovu rozehraje kapela, máte možnost zpytovat své hříchy. Pokud vás něco trápí více, můžete to v tuto chvíli jít probrat přímo s pastorem a společně s ním hledat řešení. A pak přijmout Boha v podobě „krekru“. Nikdo vám jej nebude podávat, až sami uznáte za vhodné, zajdete si jej pokorně vyzvednout. A nebojte, na bezlepkáče tu myslí od samého počátku. Tenhle kostel je totiž mladý a moderní.
A to už celá mše končí a vy se nestačíte divit, že to zabralo více jak hodinu a čtvrt. Nastává čas pro další přátelské rozhovory či společnou večeři. A vy máte čas přemýšlet, nejen o kazání, ale o celém zážitku. Když úpějící staré babičky u starodávných textů nahradí moderní kapela, na víře to přece nic nemění a přitom to přitáhne více mladých lidí, protože pak víře lépe rozumí. Každopádně pokud budete mít příležitost, podobnou mši navštivte, už jen pro to zamyšlení a srovnání. Měla by zůstat víra neměnná nebo ji lze reformovat s tím, jak se mění lidé? Budou z těchto mladých lidí lepší lidé? Není takové společenství právě to, co dnes lidem chybí – opora a přijetí bez předsudků? Podle všeho přesně taková komunita dokáže nabídnou přátelství, pomoc i výplň volného času a možná tak zachránit nejeden život. Možná se opravdu většina lidí zamyslí podle kázání, jaké s námi má Bůh plány.
Kašulčin Svět 