Život v USA

Boj se zdivočelým rojem

V klídku si šlapu do pedálů a užívám si okolních krás, vyjímečně nerušena silným automobilovým provozem. Za mrakem se postupne objevují první sluneční paprsky, které slibují krásný podzimní den. V tom, z ničeho nic, se objeví celé hejno zdivočelých včel a jsem jejich jasnou obětí. Šlápnu více do pedálů a s hrůzou v očích se jim snažím utéct. Má rychlost na kole je pro ně maličkost. Dohání mě a útočí…..

Když mi včera šéf vykládal historku, jak se jeho sestra trénující na půlmaraton vydala běhat do kopců, docela jsem se nasmála. Nesnáší hady, kterých po cestě bylo spousta, mountain lions naštěstí nepotkala (puma, ale anglický název se mi prostě líbí víc – horský lev), ale zato měla na večeři spoustu hmyzu. S černými tečkami na zubech a vyděšeným výrazem doběhla domů a prohlásila, že to bylo tenhle týden naposled, co byla běhat v kopcích. Bylo to docela úsměvné, hlavně proto, že jsem tady ještě žádného hada neviděla a nejdivočejší zvíře v mém okolí byla veverka.

Když jsem však ráno šlapala do laborky, opravdu jsem se potkala s včelou. Lépe řečeno, včela si vybrala dosti špatné místo pro setkání. Šlapu si do křižovatky, která je jediná do kopce, podřadím, přikrčím se a nasadím soustředěný výraz, když v tom mě něco příšerně štípne do nohy. Shit. Zelená. Tak šlapu dál a nohou mi projíždí ostrá bolest. Hned za křižovatkou zastavím a doslova odhodím kolo, protože je mi jasné, že je zle. Včela visí s žihadlem v mé noze, snažím se ji odstranit, ale žihadlo v noze zůstává. Odstraním žihadlo, bolest se zvětšuje a místo okamžitě napuchá. Ano, hádáte správně, jsem alergická!!!

Pravá holeň je jediné holé místo na mé noze. Aby se mi nohavice nepletla do řetězu. Prostě se holka trefila a bohužel trochu zpanikařila. Alergická reakce mě nemůže překvapit, není mi 15 let, abych byla mladá a nezodpovědná. Divoce hledám antihistaminika, která tam někde musí být. Člověk s histaminovou intolerancí přece dům bez léků neopouští. A vida, jsem holka šikovná, prášek nacházím, rychle jej zapíjím a hledám inhalátor. Ano, i na tohle jsem připravena. Dvakrát si dýchnu a překvapuje mě, že nikoho z míjejících aut ani cyklistů nepřekvapí, že se válí kolo hned za křižovatkou a já stojím s inhalátorem vedle kola.

Jsem dvě míle od kampusu, v laboratoři na mě čeká experiment, tak sedám na kolo a pokračuji. Je to boj, noha bolí, místo rudne a napuchá, ale já se nevzdám. Do laboratoře dorazím s červenou napuchlou nohou. Naštěstí mám s klíčem přístup i do kanceláře. Jedinou možností je ATB dezinfekce, snad to trochu zabere. Ranka po žihadle se zatahuje, noha trochu odpuchá, ale bolest zůstává. S takovou nohou odšlapu dalších 11 mil.

Stejně mám ale šteští! Kdyby mě ta včela bodla do krku či tváře, bylo by mnohem hůře. Tak doufám, že se takové setkání už opakovat nebude.

Reklamy

2 thoughts on “Boj se zdivočelým rojem

  1. chudák kašulka…doufám, že sis koupila za bolístku něco hezkého!!!(Hlavně doufám, že ti tlapka odpuchla a že už tě nebolí, posílám foukáníčko!!!! )

    • Noha odpuchá, pomalu ale jistě, nesmím to moc zatěžovat, takže kolo dostalo na dva dny pohov. Ještě se musím rozmyslet, jak zítra, jestli mu dám ještě volno. Koupila jsem si pak odpoledne své první kafíčko ve Starbucks, jako takovou malou útěchu. Pumpkin spice Latte. Potvory tady chtějí příplatek za sójové mléko (ale bylo organic:)).

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.